Obsah
Ministerstvo zahraničních věcí Finska

Velvyslanectví Finska, Praha: O Finsku

VELVYSLANECTVÍ FINSKA, Praha

Hellichova 1, 11800 Prague 1, The Czech Republic
Tel. +420-2511 77251, E-mail: sanomat.pra@formin.fi
Česky | Suomi | English | Svenska | facebook | 
Normální fontVětší font
 

Fakta o Finsku

Zeměpisná poloha

Finsko se nachází na severu Evropy mezi 60. a 70. stupněm severní šířky. Čtvrtina finského území leží za polárním kruhem. Sousedními zeměmi Finska jsou Švédsko, Norsko a Rusko, které s ním přímo hraničí, a přes Finský záliv Estonsko. 75 % rozlohy Finska pokrývají lesy, se svými 23 miliony hektarů lesního porostu je tak Finsko jednou z nejlesnatějších zemí Evropy. Vodní plochy (převážně jezera) zaujímají téměř 10 % rozlohy. Ve Finsku se nachází přibližně 190 tisíc jezer a zhruba 180 tisíc ostrovů. Na jihozápadním pobřeží leží největší evropské souostroví, jehož součástí je samosprávná provincie Ålandy.

Podnebí

Jedním z pozoruhodných aspektů, který souvisí s geografickou polohou Finska na severní polokouli, jsou zřetelné hranice mezi jednotlivými ročními obdobími. Podnebí se vyznačuje chladnými zimami a teplými léty. Průměrná roční teplota v hlavním městě Helsinkách je 5,3 ˚C. Nejvyšší letní denní teploty na jihu země se mohou vyšplhat až na 30 ˚C. Během zimních měsíců, zvláště v lednu a únoru, mohou teploty klesnout pod -20 ˚C. Na dalekém severu za polárním kruhem Slunce 73 dní v roce nezapadá. V létě tak lze zažít bílé noci. V zimě však v téže oblasti Slunce zůstává pod horizontem a na 51 dní v roce se vlády ujímá polární noc, zvaná ve finštině kaamos.

Obyvatelstvo

Finsko má přibližně 5,5 milionu obyvatel. Svou rozlohou je šestou největší zemí v Evropě, má však nízkou hustotu zalidnění - 17 obyvatel na km2. Většina Finů, asi dvě třetiny, žije ve městech, jedna třetina žije na venkově. Hlavní město Helsinky (finsky Helsinki, švédsky Helsingfors) se sousedními městy Espoo a Vantaa tvoří rychle rostoucí region Velké Helsinky, který je domovem téměř 1 milionu Finů. Dalšími důležitými městy na jihu země jsou Tampere a Turku, na severu potom Oulu. Po etnické stránce je Finsko stále velmi homogenní zemí. Cizinci tvoří 2 % celkové populace. Nejpočetnější skupiny imigrantů pocházejí z Ruska, Estonska a Švédska.

Jazyky

Finština patří do ugrofinské jazykové rodiny, která na jedné straně zahrnuje finštinu, estonštinu stejně jako další jazyky finské jazykové skupiny a na druhé straně maďarštinu, největší jazyk ugrické skupiny. Oficiálními jazyky ve Finsku jsou finština a švédština, kterou jako svou mateřštinu používá přibližně 6 % obyvatel. Oficiální status švédštiny má své historické kořeny v době, kdy bylo Finsko součástí Švédského království, tedy v době od počátku 13. století do roku 1809. Dalším původním jazykem je sámština, kterou hovoří Sámové (známí dříve jako Laponci) v oblasti Laponska. Nejrozšířenějším cizím jazykem se stala angličtina.

Náboženství

V roce 1923 byla ve Finsku ustanovena plná náboženská svoboda. Evangelicko-luteránská církev je největší církví, malá část Finů se hlásí k finské pravoslavné církvi. Obě církve jsou státní.

Historie 

1155 

Na území Finska přicházejí ze Švédska první misionáři. Později se Finsko stává součástí Švédského království.

1809 

Švédsko vydává Finsko Rusku. Car prohlašuje Finsko za autonomní velkoknížectví, jehož je konstitučním monarchou reprezentovaným generálním gubernátorem.

1917

 6. prosince vyhlašuje Finsko nezávislost na Rusku.

1919

 Je přijata Ústava a Finsko se stává republikou. Hlavou státu je prezident.

1939 - 40

Sovětský svaz útočí na Finsko, je vedena zimní válka.  

1941 - 44

Boje mezi finskými a sovětskými ozbrojenými silami pokračují v tzv.pokračovací válce. Některá území jsou postoupena Sovětskému svazu, ale Finsko není nikdy obsazeno a zachovává si svoji nezávislost a suverenitu.

1955

Finsko se připojuje ke Spojeným národům a v roce 1956 k Severské radě.

1995 

Finsko se stává členem Evropské unie.

1999   

Finsko se připojuje k Hospodářské a měnové unii.

2002      

Bankovky a mince jednotné evropské měny euro vstupují do oběhu.

Řízení státu

Hlavou státu je prezident republiky volený na šest let, který může zastávat úřad maximálně dvě po sobě následující období. Prezident je volen přímo občany ze dvou kandidátů ve druhém kole, pokud ani jeden z více kandidátů nezískal v prvním kole prostou většinu. V roce 2000 byla zvolena do této funkce poprvé žena, Tarja Halonen. Současný prezident Sauli Niinistö je v úřadě od roku 2012. Vláda musí získat důvěru parlamentu (eduskunta), který má 200 členů volených každé čtyři roky. V posledních desetiletích stály v popředí tyto strany: Sociálně demokratická strana, Strana středu a umírněná konzervativní Strana národní koalice. Vládní koalice, převažující typ vlády, jsou většinou mimo jiné formovány alespoň dvěma výše uvedenými stranami. Předseda vlády je obvykle členem nejsilnější parlamentní strany. Finská Ústava přijatá v roce 2000 dává premiérovi více pravomocí, než tomu bylo dříve.

Zahraniční politika

Finská zahraniční politika podporuje trvale udržitelný rozvoj, stabilitu a bezpečnost v rámci mezinárodního společenství a usiluje o posílení mezinárodní pozice Finska. Velkou důležitost přikládá Finsko takovým principům jako demokracie, právní řád a lidská práva, a to v návaznosti na dlouhodobé hodnoty severských zemí.

Od roku 1995 je Finsko jako člen Evropské unie vlivnou součástí světové politiky. Finsko je aktivním členem EU a podporuje další posílení její společné zahraniční a bezpečnostní politiky stejně jako její schopnost jednat v rámci krizového managementu. Finsko také podporuje rozšíření Evropské unie.

Finská zahraniční a bezpečnostní politika si zakládá na nečlenství Finska v žádném vojenském uskupení. Důležitá je také důvěryhodná obrana státu. Finsko spolupracuje se Severoatlantickou aliancí v rámci programu Partnerství pro mír. Zároveň má také dlouhodobé zkušenosti s účastí v mírových silách OSN.

Finsko se aktivně zasazuje o posílení multilaterální spolupráce, role Organizace spojených národů a mezinárodního práva obecně. Finsko zahájilo nedávno v úzké spolupráci mj. s Tanzánií Helsinský proces, který si klade za cíl zlepšit současnou strukturu globálního řízení mezinárodních vztahů.

Průmysl a hospodářství

Finská cesta k industrializaci začala v 19. století využíváním lesního bohatství. Lesy jsou stále finskou stěžejní surovinou, ačkoliv strojírenství a nové technologie jsou již dlouhou dobu vedoucími výrobními odvětvími. Průmyslová struktura finských vývozů se v posledních desetiletích dramaticky změnila. Vývozy v rámci dřevařského a papírenského průmyslu klesly ve srovnání s obdobím před třiceti lety o více než polovinu. Nyní je papírenský průmysl jen jedním ze tří největších exportních odvětví, dalšími dvěma jsou elektronický průmysl a strojírenství. Na jeho mimořádném růstu v 90. letech se podílely převážně mobilní telefony a další telekomunikační zařízení. Co se týče celkové životní úrovně země, pohybuje se jmění finských domácností nad průměrem členských států Evropské unie.

Vzdělání a výzkum

Finové mají vysokou úroveň vzdělávání. Všechny děti absolvují povinnou školní docházku mezi 7. a 16. rokem věku. Vzdělávání po 16. roce věku je dobrovolné a trvá od tří do čtyř let na gymnáziu nebo od dvou do pěti let na střední odborné škole či učilišti. Finské vyšší školství se dělí na univerzitní a vyšší odborné. Ve Finsku je 15 univerzit a 26 vyšších odborných škol. V posledních letech se Finsko zaměřilo na výzkum a vývoj, se zvláštním důrazem na informační technologie.

Sdělovací prostředky

Ve Finsku v současnosti vychází okolo 300 druhů novin a 4000 časopisů či jiných periodik. Většina novin se prodává prostřednictvím předplatného, spíše než v novinových stáncích. Tisk dominuje hromadným sdělovacím prostředkům ve Finsku a náklad novin na osobu představuje jedno z nejvyšších čísel na světě.

Finská veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost YLE provozuje 4 celostátní televizní stanice. Dále je ve Finsku také více než 10 dalších komerčních a zdarma přístupných televizních kanálů. Celkově YLE vysílá na šesti rozhlasových kanálech, přičemž celkový počet komerčních stanic je 50.

Kultura

Hudba je v zahraničí beze sporu nejuznávanějším finským uměleckým odvětvím. Hlavním rysem finského hudebního vzdělávání je, že i běžná střední škola může nabídnout rozšířenou hudební výuku. To vytváří skutečný zájem o hudební tvorbu a připravuje otevřené a aktivní koncertní publikum. Za vedoucí osobnost finské hudby byl po mnoho let považován výhradně Jean Sibelius, hudební skladatel 20. století. V dnešní době má však Finsko výjimečně vysoký počet významných skladatelů a dirigentů. Také finský pop a rock získal v novém tisíciletí mezinárodní uznání.

Mezi světově proslulá umělecká odvětví patří také finský design a architektura. Finský design se stal konceptem vytvářeným svými silnými tradicemi, originalitou, stylem, vysoce kvalitními materiály a erudovaným řemeslným zpracováním. Výrobky firem uvědomujících si význam designu, jako jsou Marimekko, Iittala nebo Arabia, se velmi úspěšně vyvážejí na americký kontinent, do Evropy a Austrálie. Průmyslový design sehrál mimo jiné významnou roli v rámci zvyšování konkurenceschopnosti Finska v 21. století.

Padesátá léta 20. století znamenala průlom v mezinárodním povědomí o Finsku jako země progresivní architektury. Nejvlivnějším finským architektem byl bezpochyby představitel funkcionalismu Alvar Aalto.

Tisk

Aktualizováno 8.12.2015


© Velvyslanectví Finska, Praha | Informace o webu | Kontakt